Mor

Hoj, mor ho! detvo môjho rodu….

Vyskočil na mňa na facebooku – status Verči, mojej pravej ruky a školskej technickej víly. Ako som ho čítala, fúúúúú! Zimomriavky na celom tele. Vnímala som:

? Obrovskú vďačnosť za dobu, v ktorej žijeme, som ucítila v každej bunke.
?  Obrovskú vďačnosť za technické vymoženosti, ktoré mi umožnili tento prežitok.
?  Obrovskú vďačnosť za to, že takýchto múdrych a inšpiratívnych ľudí mám okolo seba.

Stačí tak málo – zmeniť uhol pohľadu a hneď sa javí svet inak. Za pár minút je krajší, farebnejší, láskavejší.

S Verčiným dovolením zdieľam aj pre vás. Nech tento text mám(e) po ruke vždy, keď ma(nás) prepadnú MORbídne myšlienky.

MOR A VDĚČNOST

Včera jsme po večeři jen tak v klidu seděli a povídali si, když tu najednou došlo na téma mor. Ani nevím, jak to vzniklo. 🙂 A zjistili jsme, že o něm vlastně nic moc nevíme. Jen takové mlhavé povědomí, že byla kdysi nějaká šílená epidemie. Ale jak se přenáší, zda je to virové nebo bakteriální onemocnění, co se vlastně s člověkem děje, jsme nevěděli.

A tak jsme nelenili a vyhledali si to. A povím vám, je to síla.

• Mor je bakteriálního původu.
• Poprvé se objevil ve 14. století v Číně, odkud se postupně rozšířil do celého světa.
• Jsou tři druhy, nejznámější je dýmějový a pak plicní a všechny je způsobuje jedna a tatáž bakterie.
• Tahle bakterie se na člověka dostane takto: morem je nakažený hlodavec, nejčastěji krysa. (Té paradoxně mor nijak neškodí, nic jí nedělá.) Od ní se infikuje blecha, která pak kousne člověka a už to jede. Rychle. První příznaky můžou být už po dvou dnech. Pokud se u člověka nákaza vyvine v plicní mor, tak se následně přenáší kapénkami, tedy je to mnohonásobně více nakažlivé a přenositelné mezi lidmi, než dýmějový mor.
• Nevyhýbal se nikomu, napadal děti, mladé, střední i staré.
• Začíná to trochu jako chřipka – teplota, horečka, zimnice, bolest hlavy.
• Mor (v jakékoliv formě) je vlastně zánět v těle, který se jen různě projevuje. Těžký zápal plic. Hnisavá ložiska v místě uzlin. Otrava celého organismu. Hnije vám kůže, zčerná, proto se také mor nazývá černá nemoc.
• Smrtnost a teď pozor je u (neléčeného) plicního 90 % ! a u dýmějového 60 %.
• Mor kosil lidstvo celých pět století! Ty zprávy z toho jsou fakt silné.

Tady jeden dobový zápis:

Umírání začalo v Sieně v květnu. Bylo to ukrutné a strašné. A oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého; neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. A tak umírali.

A nedal se nalézt nikdo, kdo by zakopal mrtvého za peníze nebo kvůli přátelství. Členové domácnosti nosili své mrtvé do příkopu jak jen mohli, bez kněze, bez bohoslužby. Ani zvony za mrtvé nezněly. Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další. A já, Agnolo z Tury, zvaný Tlustý, jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí.

A ti, kteří přežili, byli jakoby zmatení a bez citů. A mnohé hradby a další věci byly opuštěny a všechny stříbrné, zlaté a měděné doly, které se nacházely na sienském území, byly opuštěny, jak se spatřuje; neboť na venkově… zemřelo mnohem víc lidí, mnoho pozemků a vsí bylo opuštěno a nikdo tam nezůstal.

• Jediná morová nákaza a je jedno, v jakém z těch století byla,, zda ve 14., 15., 16., 17. nebo 18. (jo a v každém tom století byla opakovaně, většinou vždy po cca 20 letech), tak jediná morová nákaza dokázala vyhladit až 1/4 obyvatel.
• I tehdy dělali ochranná opatření, např. lodě přijíždějící s nákladem do Itálie musely 40 dní čekat, než je vpustili. Čtyřicet se italsky řekne quarante a z toho vzniklo slovo karanténa.
• Mor je dnes léčitelný – antibiotiky.
• A stále se vyskytuje a stále jsou morové epidemie, i když v mnohem menším měřítku, ale jsou a stále na něj umírají lidé. V Evropě se prakticky nevyskytuje, můžeme být v klidu. 🙂

A tak jsme tam pak chvilku seděli a představovali si, jak strašné to v té době muselo být a pak Domča povídá: Takže to, že tahle epidemie trvá teprve rok, je vlastně ještě dost dobrý…

A taky jsme si uvědomili, jak pohodlně se nám oproti morové infekci tahle přežívá. Máme internet, můžeme se zabavit, můžeme mluvit s lidmi na dálku, můžeme si objednat jídlo a dovezou nám ho domů, máme světlo a teplo v domovech.

Tohle je podle mě ten největší přínos historie. Že ve vás probouzí vděčnost.

Verča Mašínová

Ďakujeme, Verča, za tvoj uhol pohľadu, ktorý prebúdza vďačnosť.
Ďakujeme, že sa delíš o seba, o svoj pohľad na svet a tým nás všetkých obohacuješ.

Cítiš vďačnosť aj ty?

Pozdieľaj tento článok, prosím, ďalej. Pošli Verčino posolstvo tomu, kto potrebuje posilniť nádej a vieru.

Takto spoločne dokážeme vytvoriť vlnu vďačnosti a nakaziť svet. Láskou k životu.

S láskou
Miriam

Text od Verči nájdete na jej FB profile, kde sa delí o svoje vhľady a skúsenosti.

Vytvor si svoj vision board (nástenku snov) teraz, na začiatku roka. Je na to práve ideálny čas.